„Bratrství mi znamená také býti bratrem svých zaměstnanců a udržovat dobrý poměr k úřednictvu a dělnictvu, v dnešní době pak přinášet i těžké finanční oběti, abych svým zaměstnancům poskytl možnost pracovat“. Toto krédo provázelo bratra Heřmana Bondyho zednářským životem až do osudného dne 11. srpna 1942, kdy ve věku 65 let odešel v koncentračním táboře Svatobořice na Věčný východ.
2. světová válka připravila stejný osud většině jeho rodinných příbuzných, kteří byli jako židé zavražděni v různých táborech zřízených Třetí říší.
Heřman Bondy byl významnou součástí celé generace židovských textilních podnikatelů, kteří utvářeli charakter tohoto průmyslového odvětví koncem 19 a počátkem 20. století.
Bratr Heřman Bondy, továrník v Malé Skalici u České Skalice, se narodil se 20. prosince 1876. V roce 1895 vstoupil do podniku svého otce Jakuba Bondyho (mechanické tkalcovny) v Malé Skalici a v roce 1908 již jako společník založil přádelnu na bavlnu v Jaroměři. Heřman se roku 1908 oženil s Ellou Kafkovou, narodily se jim dvě děti, Bedřich a Věra.
Stejně jako jiné textilní továrny, také továrny Heřmana Bondyho po vzniku Československa stagnovaly a k oživení došlo až v letech 1925-1929. V roce 1927 bylo v továrnách v provozu 420 mechanických stavů a bylo zde zaměstnáno 300 dělníků. Heřman Bondy vyráběl pestrobarevné zboží bavlněné i lněné, které vyvážel do řady evropských států, do Afriky a Asie.
V době velké hospodářské krize se situace opět změnila. Jen pro zajímavost, mezi lety 1930-1933 zaznamenala firma rapidní snížení čistého zisku až na pouhých 5 124 Kč v roce 1931 a v dalších letech krize vykazovala již jen ztráty. Od roku 1936 se však firmě podařilo získat zakázky, vykázala zisk 287 370 Kč a bylo úspěchem, že i v dalších letech se podařilo zisk udržet, byť nedosahoval takové výše. Továrny Heřmana Bondyho, i pro jeho zednářské postoje překonaly důsledky krize. Rok 1938 byl bohužel posledním rokem, kdy Heřman Bondy vedl své továrny. Podle Norimberských zákonů se nesměli židé ve Velkoněmecké říši, tedy ani v Protektorátu Čechy a Morava, zabývat obchodem.
15. březen 1939 přinesl do života židovských továrníků definitivu v podobě odstoupení z vedení a uvalení nucené správy. Továrny Heřmana Bondyho poté arizoval německý občan Eduard Schreiber z Vrchlabí.
Ve svém zednářském životě následoval svého otce, Jakuba Bondýho, který byl od roku 1881 ve svazu zednářů jako člen Lóže Humanitas ve Vídni. Do Řádu se přihlásil jeho prostřednictvím a díky podpoře svých přátel, bratra J. Becka z Mladé Boleslavi a bratra Gründmanna z Vídně. Byl přijat dne 19. ledna 1908 v Bratislavě do vídeňské Lóži Humanitas. Nicméně pro vzdálenost svého bydliště v České Skalici mohl navštěvovat práce své Lóže ve Vídni jen velmi málo a dosáhl jen stupně učňovského. V roce 1919 se dověděl, že v Praze byla založena Lóže J. A. Komenský a byl přijat v roce 1920. Dne 27. dubna 1926 pak došlo k jeho povýšení do stupně mistrovského. Bratr Heřman Bondy byl moderním zednářem a rád navštěvoval různé lóže v Budapešti, Vídni, Berlíně, Stockholmu a jinde, až do vypuknutí 2. světové války a implementace Norimberských zákonů, které předznamenaly jeho předčasný odchod.
Své myšlenky však dokázal předat svým dětem, válku přežili a jejich cesty vedly přes Velkou Británii do Kanady a USA.
David Ř.
