function writeThought()
{
	var a=thought.length;
	var b=Math.floor(Math.random( )*a);
	document.write (thought[b]);
}

var thought=new Array();
thought[0]='Pravý zednář ví, že rozsvítit světlo sobě může jenom tím, když je rozsvítí druhým.';
thought[1]='Bílé rukavice jsou zednářské jenom tehdy, když jsou na čistých rukou...';
thought[2]='Pravý bratr strážce, který střeží, je bratr s nenápadným jménem: je to svědomí.';
thought[3]='Velký architekt staví každou stavbu, která se nemá zřítit. Opravdový zednář si proto nechává Velkým architektem budovat i svou duši...';
thought[4]='Za každým pozemským šerem, za každou pozemskou tmou, prosvítá světlo úhelnice Velkého architekta. Kdo ji postřehne, nemusí nikdy zoufat... Nikdy neztrácí svou cestu.';
thought[5]='Mečem, kterým se dobývají vítězství, je láska. Toto je zbraň bratří... Vítězná zbraň bratří.';
thought[6]='Žádná lóže není dostatečně kryta, pokud ji nekryje přátelství.';
thought[7]='Zednář, který si neudělal čas, aby pomohl bratrovi, nepochopil v čem je síla a velikost lóže. Pomoc je výsadou moudrých... Zednář se neptá: co mohu dostat? Ptá se: co mohu dát?';
thought[8]='Zednářský život by měl být ustavičnou "slavností růží", stálým podáváním svítících růží do tmy... Někdy stačí rozsvítit do noci jedinou jiskru, zasadit do prsti tmy jedinou jiskru a z nejtemnější noci se stane den...';
thought[9]='Královské umění nespočívá v domýšlivé majestátnosti, spočívá v pokoře. Pokora otevírá dveře ze tmy do světla... Síla pokory je zbraní vítězů, silou vítězství.';
thought[10]='Znamením síly je pomáhat slabým. Smysl síly je v pomoci těm, kdo jsou slabými...';
thought[11]='Zednář cítí, že bolest bratra je jeho bolestí. Radost bratra je jeho radostí... Pro zednáře není nic na tomto světě anonymní...';
thought[12]='V lóži, ve které nesvítá, se už začalo stmívat...';
thought[13]='To nejkrásnější na bílé tabuli jsou bílé myšlenky...';
thought[14]='Zednář ví, že při vstupu do Velkého východu si odnese jenom to, co dal... Kdo nejvíc dá, nejvíc má... Největším darem, jaký může bratr dostat, je jeho schopnost dávat dary.';
thought[15]='Každý zednář by měl mít na paměti, že i on bude jednou &quot;ztichlým bratrem&quot; a snažit se, aby ticho, které po něm zůstane, nepřestalo oslovovat...<br>I ticho, jaké zbude po tom, kdo ztichl, je ticho, které dál svítí. ';
thought[16]='Tajemství, jaké vyzvedá duši z profánního života, je prosté, je to láska... Láska je nejprostší a nejspolehlivější zdviž, pozvedající lidské duše do světla.';
thought[17]='Zednáře nedělá zednářem znalost slova, které se nevyslovuje, dělá jej zednářem znalost slov, která se vyslovují - a která se tak často zapomínají vyslovit -  která plaší bolest, úzkost, tmu...';
thought[18]='Nad každým zednářským templem by mohlo být napsáno opačné poznání, než jaké vyzpíval Dante v Božské komedii o jiném vstupu... Nad templem - pokud je skutečným templem vneseného světla - by mohlo být napsáno:<br>&quot;Kdo vchází, ať najde naději.&quot;';
thought[19]='Být učněm, stejně jako být tovaryšem, mistrem, velmistrem, by mělo stále znamenat : být ustavičným učněm světla. Jsou dary, jaké mizí, pokud o ně duše přestane usilovat.';
thought[20]='Aristokrat ducha je pasován ne mečem, je pasován svítícím soucitem... Královské umění v sobě nese i velké umění soucitu. Každý aristokrat ducha se poznává podle soucitu, jaký projevuje. Lóže je domovem soucitu... Kde není soucit, není domov.';
thought[21]='Zednářský život nezačíná až životem v lóži, zednářský život nezačíná vstupem do templu - začíná každý den prvním paprskem úsvitu a pokračuje, dokud duše bdí...';
thought[22]='Největšími nepřáteli zednářství bývají ti, kdo je neznají... Nepřátelství bývá srostlé s neznalostí. Poznávat znamená vycházet na cestu z nenávisti... Nenávist je sestrou neznalosti...';
thought[23]='Základním znakem zednářství je přátelství, které duše podává duši. Kterým duše podpírá duši. Kterým ji zachraňuje. Z kvádrů přátelství se stavívají ty nejpevnější stavby... Zednáři si nestaví své stavby z cihel ješitné výlučnosti, budují je z kvádrů citlivosti...';
thought[24]='Slovo &quot;řád&quot; je slovem, které mění existenci do života... Lóže rozsvěcuje poznání řádu... A tím spolehlivě brání, aby lidský život ztrácel svůj smysl.';
thought[25]='Každé místo, na kterém se zednář na zemi ocitne, by mělo být &quot;komůrkou rozjímání&quot;... Čím je pro moudrého bratra vesmír jiným než velkou komůrkou rozjímání?';
thought[26]='Zednář je ten, který se rozhodl podat ruku světlu... A tímto podáním ruky rozsvěcí svůj rozum, své srdce i své okolí. Toto je znamení, podle kterého se pozná opravdový zednář. V každém řetězu bratří by měl být přítomen i bratr světlo.';
thought[27]='Kdo je pyšný na to, že je zednář, je podobný zedníkovi, který by byl hrdý na to, že je zedník - a nebyl by hrdý jenom na stavbu, kterou staví... Stavba je měřítkem, kterým se poměřuje to, co se buduje - ne naopak...<br>A nejdůležitější a nejnutnější stavby jsou odedávna ony stavby, které zároveň budují toho, kdo buduje je.';
thought[28]='Nejde rozsvěcet svět a být přitom zhasnutý. Lóže je ohniskem světla, je velkou studnicí světla, ze které ten, kdo se začal zatmívat, může - a má - nabírat svítání...';
thought[29]='Kdo podává světlo, tomu život svítí... Velikost lóže se neměří počtem jejích členů, měří se svítáním, jaké z ní vydechuje do sešeřelého světa, velikost lóže se neměří číslicemi, měří se jasem, který z ní do světa vychází...';