Co je svobodné zednářství?

Roku 1902 sešli se v Kolíně zemští rádcové, (okresní důvěrníci) realističtí v pivovarské restauraci a radili se o nastávajících volbách. Přišla také řeč na Herbenův "Čas". Dr. Herben nabádal získat větší počet odběratelů. "Čas" měl tehdy hodně čtenářů, v pražských kavárnách šel na dračku, ale to žádný list nespasí hospodářsky. "Lidé si mysli, - řekl dr. Herben - že mám peněz vagony. Nedávno psaly listy, že dr. Herben dostal na vydáváni Času zednářské peníze, že dostal židovské peníze, že dostal peníze z Ameriky. Kdyby to byla pravda, nevěděl bych, co s penězi dělat." Po třiceti letech není u nás větších vědomostí o zednářích, nežli bylo roku 1902-3. I dnes jsou lidé ochotni věřit všechno možné o zednářích a hlavně všechno zlé a špatné, co se zednářům přičítá. Nikdo si nedá práci, aby se podíval do literatury, aby si přečetl něco o zednářích.

Roku 1746 vykládal latinský spis, vydaný v Amsterodamu a tamtéž potom také přeložený do francouzštiny, že zednářství bylo politické hnutí, které svrhlo Karla Stuartovce s anglického trůnu, přivedlo jej na popraviště a zřídilo republiku. Přečteš-li tento výklad, hned poznáš, že jde o literaturu jesuitskou a monarchickou, která má očernit rodící se demokracii, empirickou vědu a racionalism.

Roku 1835 vyšla v Lipsku německá kniha Hefata, a když přečteš několik stránek, poznáš,že je to kniha z německé evangelické pravice. Tvrdí, že zednářství je instituce založená jesuity k posílení rakouského císařství. Zednářství je rozumářské a ethické hnutí, vyrůstající ze starých kořenů. Jsou i zednářské publikace, které si nejsou jasny v příčině původu zednářství.

Někteří i zednářští badatelé a spisovatelé tvrdí, že zednářství pochází ze stavitelského umění egyptského. Jistěže jsou v egyptské kultuře prvky, s nimiž se setkáváte v zednářské literatuře. Jiní chtějí dokazovat jsou to nejčastěji Francouzi, že zednáři pocházejí z rytířského řádu Templářského. Zapomínají, že Templáři bylo zřízení feudální, monarchické a původně určené k posílené moci papežské. Velmi často se ukazuje na renesanci, jako kolébku zednářství.

Zmíněná zednářská kniha Hefata vykládá, že zednářství vzniklo za Karla Martela, franckého majordoma, jenž vládl okolo roku 700 našeho letopočtu. Za něho vznikl sloh gotický, v němž církev a jí oddaní vladaři začali stavět gotické katedrály. Nahlédneš-li do díla českého autora Zikmunda Wintra, do jeho Dějin řemesel, poznáš, že cechovní řemeslná bratrstva vznikla k podpoře chrámového lesku, že členové cechů a stavebních bratrstev, která stavěla gotické katedrály, byli podřízeni nejen vladaři své země, kde stavěli katedrálu, nýbrž také arcibiskupovi a magistrátu (v Praze), že to byla sdružení zaostalá, jejichž vědomosti byly kusé a ubohé, že byla zaostalá také mravně, že to byli ochotní kývalové a přitakači císařské moci a kdejaké autority.

Správně praví francouzský dějepisec zednářství Albert Lantoine, že to všechno, co vypráví, že zednářství vzniklo ze stavebních bratrstev, jsou jen holé domněnky.

Dnes již víme, že zednářství , jako mnoho jiných kulturních institucí, je zjev, vzniklý amalgováním, splýváním synkretisováním několika, ba mnoha prvků. Zednářství nemá jednorodý vznik, je to složenina mnoha prvků vědních i mravních.Zjistíš-li, že ten a ten zjev je výsledek splynutí, synkretismu není to hana. Také židovství a křesťanství jsou synkretické zjevy. Platí to také o vědě. Všechny vědy vznikly z přerůzných prvků; z domácího lékařství, z kouzelnictví, z pověr vzniklo na příklad vědecké lékařství. Pracovní metoda, poznávací metoda povznáší staré zkušenosti na výši vědy.

Zednářství má předchůdce také mezi intelektuály čtrnáctého století. Hledati duchovni ideové cesty lepšího života stavovského i společenského, širokého; má starý symbol: stavěti chrám. Zednářství má symbol chrám lidství, kde by byla hlásána pravá anebo nejlepší té doby znárná pravda a moudrost.Ve čtrnáctém století vzniklo bratrstvo, jež si vzalo za úkol vystavěti chrám lidu. Všechny staré chrámy pražské před chrámem tohoto bratrstva vystavěné budovali vladaři bud' světští , bud' církevní k vyjádření své moci a k jistému centralisování svého vlivu. Nejstarší chrámy byly vlastně symbol zařízení hospodářsko-administrativního. Zmíněné bratrství mělo odznak Kruh (říkalo se tehdy obruč) a v něm kladivo. Vybudovalo na Karlově náměstí (tehdy se říkalo: Na dobytčím trhu) Chrám božího těla. Byl to chrám pro vladyky, rytíře a zemany. Název Chrám božího těla ukazuje na směr řečeného bratrstva. To bylo rozděleno na čtyři skupiny či třídy. Chelčický by řekl, že bylo rozděleno na čtyři roty. Každá měla v čele kapitána.

Všimněte si v Praze, že všecky nejstarší chrámy byly stavěny z hrubě tesaného kamene, jenom zárubnice, kraje dveří a oken byly z kamene přesně tesaného a hlazeného oškrtem, dlátem a palicí podle úhelnice a krokvice. Také klenbová žebra jsou z přesně tesaného kamene. Klenbový kámen, zavírající klenbu, jenž slul svorník, byl kámen obzvláště pečlivě tesaný. Všecky tyto jednotlivosti pracovní, tyto metodické prvky patří k zednářské symbolice.

Chrám božího těla vystavělo bratrstvo, v němž se uplatnila vedle krále a arcibiskupa také šlechta drobná. O padesát let později vzniklo v Praze bratrstvo, v němž se uplatnilo také měšťanstvo, kramáři, kteří bývali před nedlouhou, ještě dobou v opovržení. Vystavěli chrám lidový, kde se jenom kázalo, vykládalo, poučovalo, lidovým jazykem zpívalo, kde mše nebyly slouženy. Je to Betlémská kaple. Poučení v ní hlásané bývalo srovnáváno s chlebem duchovním neboť Betlém (Bet-lechem) značí v hebrejštině "dům chleba". V Betlémské kapli se zrodila myšlenka, aby si stoupenci tohoto směru (poučovali lid v chrámě jazykem lidovým, do té doby opovrhovaným) říkali: Bratře! Sestro! Slovo z evangelia, že všichni jsme bratři, že všichni máme otce jednoho, bylo přeneseno z chrámu do života. Nezůstali pouze při takovémto oslovování: dějiny nás učí, že betlémské bratrstvo byla uzavřená, vzájemnostní proniklá, obětavostí se vyznačující společnost. Také zednáři užívají oslovení bratře! Hledí dáti tomuto výrazu životní rys, aby nezůstalo při pouhém slově, jehož dosah by mohl po vyslovení vyvanouti a státi se zcela všedním, bezcenným a bezvýznamným oslovením. Učiňte slovo činem!

Za kolébku moderního zednářství považují zednáři šmahem Anglii a tedy Londýn. I tam mají legendy o větším stáří zednářství. Mluví o králi Athelstanovi z desátého století, budovateli chrámů, ale to jsou jen legendy. Roku 1664 vyhořel Londýn. Vyhořelo několik set ulic, shořelo několik desítek chrámů, několik set starých šlechtických paláců. Mluvilo se o národním neštěstí. Ale toto neštěstí se obrátilo národu ku prospěchu. Byla totiž zničena stará doupata moru. Byl vystavěn vodovod, byl to tenkrát vodovod moderní, dnes na něj hledíme jako na primitivní pokus o sanaci moderního města. Zavedli osvětlování londýnských ulic. Od té doby se v kulturních dějinách anglických a evropských mluví o osvětové činnosti. Stavitelství vešlo do módy. Oživly na čas staré kamenické cechy, lépe řečeno bratrstva. Do těchto bratrstev byli přijímáni nejen kameníci, ale i intelektuálové, kteří otesávali hrubý kámen evropské vzdělanosti. Stavitel Christopher Wren, jenž vystavěl londýnskou katedrálu, byl muž nesmírně populární při kromobyčejné skromnosti. Je pochován v londýnské katedrále a nad jeho hrobem je maličká destička olověná. Jeho jméno čti Ran.

Za padesát let stavební ruch londýnský utichl. Londýn byl celkem hotov. Stavební družstva se rozcházela. Mezi družstvy byla řevnivost. Jedna říkala: My jsme ti jediní uchovavatelé prvé stavební tradice. Ti druzí jsou novotáři, nosí k nám nezdravé směry. Tehdy ti moderní založili zednářskou Velikou Lóži.Mezi anglickými zednáři trvalo rozdvojení do roku 1813. Jak staří, tak moderní měli v čele pokud možná vždy člena panujícího rodu. Roku 1813 byli v čele anglického zednářství dva bratři z královského rodu. Bylo to překvapení, když se oba dozvěděli o svém zednářství. Něco podobného bylo také u nás. Bývalo překvapení, když muž a žena shledali na shromáždění tajných, skrytých vyznavačů reformace, tajných evangelíků.

Po roce 1700 kvetlo v Británii bukanýrství, námořní lupičství; k nejvyšším hodnostem se dostávají mužové přešeredné pověsti. Od roku 1717 jsou přijímáni do řad anglických zed. jenom mužové dobrého jména bez rozdílu vyznání.

Slovo Lóže vysvětluji různě. Někteří to chtějí odvozovat o sankrtského Loga, což značí svět. Jiní z řeckého slova Logos. Němci si našli německou teorii o starokolínském kamenickém slově Latomia, jiní to odvozují od středověké Laupia, jiní z italského Loggia. Všechno má značit shromaždiště zednářů, ale také jednotlivá zednářská družstva a bratrstva.

Podobně slovo Mason vykládají různě. Roku 1776 byla v Londýně skupina zednářů krále Eduarda III. Tehdy již Freemason a Mason značilo totéž.

Roku 1810 tvrdil jenský profesor Karel Christián Krause, svého času uznávaný filozof, že když angličtí zednáři roku 1723 vydávali svou první Konstituci, vzali za základ filosofický odkaz Jana Amose Komenského, jeho dílo Panergersia.

Své tvrzení neodůvodnil ani citáty, tím méně souběžnými důkazy. U nás již roku 1853 poukazoval na shodnost ideologie zednářské s ideologií Komenského svého času vážený filosof Květ. Také největší znalec života a clila Komenského František Jan Zoubek dokazoval, že ideologie zednářská a ideologie Komenského jest totéž. Také nedávno zesnulý velmi dobrý znalec života a díla Komenskěho profesor Kvačala ukazoval na souvislost myšlenkové náplně zednářské a duchovních odkazu Komenského. Josef Svátek dovozoval v Kulturním obraze, že nejstarší Lóže v Praze byla založena roku 1726 a že ji založil hrabě František Antonín Sporck. Pro toto tvrzení není dokladů. Soustavně tuto otázku probral dr.Josef Volf.

Jisto je, že nejstarší pražská zednářská Lóže byla založena z francouzského popudu, když byla Praha osazena francouzským vojskem, když šlo Marii Terezii o korunu, když byl podniknut první pokus rozbití moc Habsburků roku 1741. Od té doby až do roku 1795 byly v Praze zednářské Lóže. Podle tehdejších kulturních poměrů si můžete představiti, že ty Lóže soustřeďovaly intelektuály jazyka německého. Veliký rozruch vyvolali pražští zednáři, když za veliké povodně roku 1784 zachraňovali nejen křesťany, ale i židy.

Když se mužové z předních rodů a mužové vynikajícího postavení společenského postavili v neděli u chrámových dveří a prosili o pomoc ty, kdož utrpěli poslední povodní. Ústav pro zmírnění bídy starých nemajetných občanů pražských, chudinské ústavy v Praze a chudinské poklady v našich městech jsou dílo zednářské. Zrovna tak první hospodářské spolky pro racionelnější hospodaření. Státní zákony z roku 1867 zakazovaly zednářství. Zakazovaly již po napoleonských válkách spolky karbonárů. Karbonáři byli považováni za druh zednářů. Císařský patent z roku 1822 hrozil trestem smrti každému karbonáři.

Po roce 1867 zůstal zákaz zednářství. Ale v Uhrách bylo zednářství dovoleno. Proto vídenští zednáři jezdili do Bratislavy, aby mohli býti přítomni shromážděním bratří. Z Čech jezdívali také do Drážďan, do Hofu nad Sálou. Co bylo získáno v Předlitavsku, bylo dovoleno v Zalitavsku. Co zakazoval rakouský císař, dovoloval maďarský král a byla to táž osoba. Zednářství bylo vykřičeno: Bylo prý založeno na rozvracení trůnů a oltářů, zrovna jak to psala knížka z roku 1742 Les Macons ecrasés. V knížce Hefata psal Lumington roku 1835, že zednářství je založeno na zničení Německa a němectví.

Za mých chlapeckých let se vyprávělo o zednářích, že musí šlapat po kříži a hostii, tu že musí bodat dýkou, když vstupují do Lóže. To je legenda o Templářích. O těch se to také tvrdilo. Před padesáti lety hýbala se Evropa pověstmi o Taxilovi, jenž prý odhalil tajemství zednářská. Je jisto, musím vyznat, že Taxil byl dobře informován o podstatě zednářství, ale svou pověstnou knihu napsal, aby podvedl papežský dvůr. Papež i celé koncilium naběhlo. Taxil vykládá mimo jiné, že zednářství vzniklo z husitství a z ideologie českých bratři. Jeden z nejstarších zednářů podle Taxila byl Žižka.

Ale ovšem také staří gnostikové a mithraisté. To je tedy studnice pověstí. Dnes se hovoří o fémové vraždě. Slovo "veme" je staroněmecké a znamená trest. U Taxila najdete, že je to staré zřízení zednářské. I na tento špek šli v Římě a ve Vídni. Je tomu skoro dvě léta, co Paříž zase uviděla barikády a stála před občanskou válkou, před hlučnými nepokoji. Všechno zlé, co stihlo Francii v poslední době, bylo přišito na záda zednářům. O sociální demokracii se tvrdilo v jejich začátcích, že byla, založena zednářskými a židovskými penězi. 0 národním socialismu před čtyřiceti lety totéž. Ze původ a důvod jeho jednání je mezi nepřáteli církve a trůnu. Co dnes hlásá Hlinka o Tyršově Sokole. Je zednářský a má rozvracet oltáře.

Masarykovi realisté prý byli podporováni židovskými a zednářskými penězi. Masaryk prý dostal na boj proti Rukopisům židovské a zednářské peníze. Církev čsl. prý je výtvor zednářský. Tomu věřil i arcibiskup Kordač a hlásá to arcibiskup Kašpar. Každé nové mravní i náboženské hnutí se musí uchystat, že mu budou přišívat na záda zednářské peníze. Zakladatelé Učené společnosti v Praze byli skoro vesměs zednáři. Purkyně Jan Evangelista by zednář. Neruda znal zednářství. Náprstek byl zednář, Sládek Kittl byl zednář a sotvaže se dověděl, že roku 1872 objevili hrob Komenského v Naardenu, vypravili se tam a klekl u hrobu.

Po tchánovi Františka Palackého, po starém Měchurovi zůstaly klenoty, které by mohly ukazovat, že Palacký byl blízko zednářství, že mohl o něm býti informován ne-li odjinud, tedy od svého tchána. Před osvobozením národa nemohlo u nás býti řeči o zednářských lóžích. I mnohému z našinců říci o zednářích, znamenalo postavit mu před oči ropuchu, něco hodně ošklivého, šeredného, ničemného, hodného zavržení, něco nečistého a špinavého mravně a společensky.

A přece zednářskou idejí jest šlechetnost, bratrství, pokrok, mravnost, osvěta. Zednářství není spolek tajný. Naše zákonodárství a naše ústava znemožňují tajné spolčování a potom: Zednářství nemusí se s ničím skrývat. Zednáři si nehrají na povýšence. Jsou to lidé zralého věku a mnozí velmi bohaté životní zkušenosti, než aby si hrály na povýšence. První zásada zednářská jest přirozenost. Ovšem: zednáři jsou vyběraví v přijímání nových členů, ale to je každý koloniál, ten vybírá i učedníka a každý z nás je vyběravý, nesbíráme přátele na ulici.

Ani Sokol ani jedna politická organisace nesbírá členy na první pohled. Máme u nás spolkový život od roku 1867 a od té doby jsme se naučili rozeznávat oddané od parasitů. Kdybychom i v občasném životě, ve všedním životě nebyli prozíraví, za každým krokem bychom za svou neprozíravost dopláceli. Občanská, abeceda je všem společná., Hleď si mé přátelství získat. Pamatuj, že mne nekoupíš. Za přátelství přátelství, za bratrství bratrství, za věrnost věrnost, za obětavost obětavost, vždycky přímost. Chceš se mnou zkřížit zbraně? Milerád, ale jen za věc důstojnou člověka. Od provokatéra se obracím zády. Nedá-li pokoj, dostane poučení. S někým si vůbec nešpiním ruce. Tak to dělá každý občan sebevědomý. Zednáři nic neslibují, nýbrž od svého člena mnoho žádají: bezúhonnost, pravdomluvnost, otevřenost, statečnost, obětavost. Bez obětavosti se nikdy lepší společenský řád nezrodil.

Zednáři jdou v první řadě za duchovními hodnotami. Kdo se žene jen a jen za respektem, sklidí posměch. osvojovati si duchovní hodnoty stálo často největší oběti. Ale kdo se nebojí smrti bývá dlouho živ. Některé ze směrnic: Chceš-li něco dobrého vykonat, musíš si vyhledat dobré pomocníky. Nejsme Robinsonové na opuštěném ostrově. Jsme mezi lidmi, musíme dbáti vzájemnosti. Ta se vyplácí. Nech přeludů v oblacích tě šálí, drž se dne a doby.

To neznamená, že máš být konjunkturní, držet se zuby nehty toho, co je v módě. Náš národ uměl plovat proti proudu, uměl se zbavovat falešných přátel konjunkturistů. Nedělej si modly z lidí. Ale nedělej si z lidí také nástroj. Co nechceš, aby ti dělali jiní, nečiň ty jim. Ale chceš-li, aby lidé dělali, co děláš ty, musíš je získat. Jiné musíš odrazit. Je okamžik, jehož nesmíš propást, když jde o podání ruky. Ale je také okamžik, jehož nesmíš propást, když jde, abys zlému dal pěstí do zubů. Mučednickou korunu nehledej, v ruce nepřátel se nevydávej. Trpělivost přináší růže, ale nezaměňuj trpělivost za lenost. Dobrota se vyplácí, vykonaná dobrota se vrací s úroky. Dobrota není krátkozrakost zasněná a nevidoucí. Viz! Pozoruji Zlo je jako zbraň primitivů, vrací se na toho kdo je vydá. Zlo tě porušuje uvnitř, zneklidňuje, zeslabuje, mate. Kdo se drží při dně, neuvidí slunce. Ale hnáti se jen za štěstím a popularitou není hledati slunce.

Štěstí nenalezne, kdo se jen a jen za štěstím žene.

Zednáři milují umění, ale pamatují, že největší umění: dobře žíti a jednati. To je umění nad umění.

Není dána každému pevná ruka, bystré oko, jemné ucho, ale všichni jsme povoláni k největšímu umění: dobře žít.

Základem zednářství je vzájemné bratrství. Není to hraní se slovem. Při tom počítáme, že jsme jenom lidé, nikoli povýšenci očkovaní proti nedostatkům a omylům. Není to romantism, není to diktátorská kázeň. Romantism zabředá, diktátorství končí katastrofami. Zednářství není vymykání se společnosti, ale je to pouto za rozumnou vzájemností. Kázeň a disciplina je méně než vzájemnost zduchovnělá. Společnosti na výdělek s velkými procenty jsou také založeny na vzájemnosti, ale není to vzájemnost zduchovnělá..

Zednář nepohrdá hmotnými statky, není asketou, poustevníkem. Ale všichni přece víme, že peníze jsou jen prostředek. Podle toho, jak jich užíváš, nabývají ceny. Nominální hodnotě musíš dostat ještě hodnotu duchovní a mravní.

Bylo po zednářích hozeno slovo umravněnci. Milejší jsou mi umravněnci, nežli lidé bez mravů a přesvědčení, bez pečeti pravé lidskosti. Zednářství je universální. Stará probuzenecká píseň česká má slova a dobrý nápěv: Slovan bratry má, Slovan své bratry všude má. Tato píseň se stala. skutkem zednářství.V tom, že zednáři nedbají rozdílů zrození, povolání, jazyka, náboženství a politické příslušnosti, je kořen demokracie. Je to demokratičnost vypěstovaná k občanské spolehlivosti, aby každý mohl býti vzat v důležitém okamžiku na slovo, jako svého času dobrý Jan.

Zednářský program z roku 1723 - toho roku vyšla první Konstituce a soubor Starých povinností - byl revoluční. Na svou dobu revoluční. Mnoho z tohoto programu převzal moderní stát a moderní politické strany. Ale zednářství v nich nevidí konkurenta a také stát a politické strany a církve v něm nemusí viděti konkurenta.. Voda ze zednářského jezera ještě dlouho nebude moci být vypuštěna na prázdno. Zednářství odmítá každou filosofii o povýšených doktrínách, plemenech, církvích. odmítá také třídní zaujatost. Vidí věčný zákon zápasu, jenž se někdy zvrhá v krutý boj, ale vidí také věčný zákon vzájemnosti. Ze zákona vzájemnosti vyplývá prováděcí nařízení o občanské slušnosti, poctivosti a spolehlivosti. Zednářství bylo v Evropě mezi ženoucími silami. Ještě mezi nimi je. S Kollárem si zednáři říkají: Jediný lék na smutný a dosud neútěšný stav lidské společnosti jest trpělivost. Tato trpělivost nesedá vedle lenosti, fatalismu. Vyvěrá z lásky k vlasti a z přesvědčení.

Literatura:

  • T. G. Masaryk: Svobodní zednáři. Naše doba 1905. XIII.1 seš.
  • Josef Volf: Domnělý pokus svob. Zednářů o vzpouru v Praze 1766. Časopis Českého Musea 1935 str. 78.
  • Z. Gintl: Svobodní zednáři. Praha. Volná Myšlenka.
  • Rudyard Kipling. Povídky zednářské lóže. Václav Petr, Praha
  • Eug. Lennhoff: Svobodní zednáři. Praha. Aventinum.
  • Albext Lantoine: La Franc. Maconnerie francaise chez elle.Paris. E. Nourry.1925.
  • Hiram couronné d'epines. Paris. E. Nourry.1926.

R. J. Vonka, nákladem vlastním, tiskem knihtiskárny Tiskového naklad. družstva CČS v Praze II,Krakovská 7
Zdroj archiv Petra J.