Josef Charvát (1897–1984)

Josef Charvát

Josef Charvát se narodil 6. srpna 1897 v Praze. V roce 1923 promoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy (UK). Působil na II. interní klinice UK, zde se také habilitoval a stal profesorem. Za nacistické okupace byl vězněn v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau. V roce 1945 založil III. interní kliniku UK, jejímž přednostou byl do roku 1970. Nebylo náhodou, že byl po celou dobu systematicky hlídán jedním lékařem, spolupracovníkem StB. Do paměti pražských občanů se nesmazatelně zapsal projevem z balkónu filozofické fakulty 24. ledna 1969, v předvečer pohřbu Jana Palacha.

Vědecké práce Josefa Charváta zasahují do všech oborů vnitřního lékařství. Byl především zakladatelem české endokrinologie a autorem původní koncepce o vztazích mezi hormony a centrální nervovou soustavou. Při studiu štítné žlázy poznal, že Československo je zamořeno strumou a endemickou degenerací. Už ve druhé polovině 30. let proto vypracoval podrobný plán průzkumu celého území státu a navrhl také účinný postup sanace. Po II. světové válce tento plán realizovali jeho žáci, především Karel Šilink.

Po roce 1945 jako první v Československu propagoval lékařskou kybernetiku a byl stoupencem moderní genetiky. Velkou pozornost věnoval rozhodovacím procesům ve vnitřním lékařství, imunologii, vlivu zevního prostředí na zdraví a nemoc člověka a stresu jako biologickému a společenskému jevu. Josef Charvát zemřel 31. ledna 1984 v Praze. 

Byl nejen velkou osobností vědeckou, ale svým charakterem, svými etickými postoji, svým humanizmem, svým rozhledem a svými názory i velkým člověkem. Do Lóže Národ ho přivedl Ladislav Syllaba, patřil k velice aktivním členům.